Milí čtenáři,
nějakou dobu jsem se neozvala. Znovu jsem si potvrdila, že jsem ten typ člověka, který k jakési „tvorbě“ potřebuje bolest. Svědčí o tom i tento blog, jenž jsem si založila ve chvíli, kdy mi zabásli drahého. Dokážu z donucení napsat článek do místního plátku, anebo obstojnou seminárku do školy (i výbornou, pokud mne zaujme téma), ale psát osobní žvásty na sílu nejde.
Dnes jsem v počítači našla soubory s různými věcmi, které jsem psala asi od třinácti do šestnácti let. Většinou mi připadaly dost úsměvné a četla jsem je s jistou horkostí ve tvářích, avšak docela mne dokázaly vrátit do doby pár let zpět a musím se pochválit, že jsem své zážitky a stavy dokázala popsat dost přesně. Měla bych na tom máknout, protože se mi zdá, že talent na psaní, pokud jsem nějaký kdy měla, mě už docela opustil. Pro zaplnění prázdného místa, ale spíš také pro jakési ohlédnutí za tím, jaká jsem byla dřív a jak jsem trávila dny, zveřejňuji bez úprav text, který jsem napsala v patnácti. Tak to všechno vypadalo, zdá se mi, že i ty zapeklité pocity a vnitřní stavy tam aspoň trochu prosakují.
nějakou dobu jsem se neozvala. Znovu jsem si potvrdila, že jsem ten typ člověka, který k jakési „tvorbě“ potřebuje bolest. Svědčí o tom i tento blog, jenž jsem si založila ve chvíli, kdy mi zabásli drahého. Dokážu z donucení napsat článek do místního plátku, anebo obstojnou seminárku do školy (i výbornou, pokud mne zaujme téma), ale psát osobní žvásty na sílu nejde.
Dnes jsem v počítači našla soubory s různými věcmi, které jsem psala asi od třinácti do šestnácti let. Většinou mi připadaly dost úsměvné a četla jsem je s jistou horkostí ve tvářích, avšak docela mne dokázaly vrátit do doby pár let zpět a musím se pochválit, že jsem své zážitky a stavy dokázala popsat dost přesně. Měla bych na tom máknout, protože se mi zdá, že talent na psaní, pokud jsem nějaký kdy měla, mě už docela opustil. Pro zaplnění prázdného místa, ale spíš také pro jakési ohlédnutí za tím, jaká jsem byla dřív a jak jsem trávila dny, zveřejňuji bez úprav text, který jsem napsala v patnácti. Tak to všechno vypadalo, zdá se mi, že i ty zapeklité pocity a vnitřní stavy tam aspoň trochu prosakují.
