středa 27. května 2020

Vlny

Můj milý,

nemáš pocit, že si teď jedeme na dost šťastné a zamilované vlně? Metaforu vlny mám ráda a v životě ji používám hodně často. Možná je to i proto, že jsem narozena ve znamení Ryb a rozvlněné vody jsou mi blízké. Ale nejspíš ne, poněvadž na astrologii a horoskopy nevěřím. Napsat jsem to však musela, abych vás o tuto spojitost sobecky nepřipravila jen kvůli mé nedůvěře v šarlatány.
Máme dost vášnivý vztah, kdy se v jednu chvíli strašně milujeme a ve druhou se sereme tak, že na sebe ječíme ty nejhorší věci a na přeskáčku si balíme kufry. Vyhrocené okamžiky plné zloby však nikdy netrvají dlouho a většinou se už druhý den zase pusinkujeme. A to jsou právě ty vlny, jedeme poměrně dlouho na krásné vysoké vlně, než nás to pak na okamžik smete fakt hodně dolů. Celé je to způsobeno naší povahou, rozdílností nás dvou a některými zvyky, které se již nezmění.
Jakožto věčný pesimista čekám nějaký průšvih a propad, tak jen doufám, že se to nebude týkat vyšetřování. Tam naopak začínají prosakovat pozitivní zvěsti, ale zatím je to vše tak křehké, že se o tom nerada vůbec zmiňuji. Už jsem skoro zapomněla, že Tě čeká (nejspíš nejeden) soud a pořád visí ve vzduchu varianta, že půjdeš ještě na nějaký čas sedět. Mile mi to připomněla moje babička, kterou jsem zvala na svatbu a ona se otázala, jestli je to vůbec moudré, protože by na svatbě mohl chybět ženich. Klid, babi, během měsíce už nikdo nikoho neodsoudí...
Jako bychom toho neměli málo, sledujeme teď Narcos, seriál o Pablu Escobarovi. Netušila jsem, jak velký týpek to ve skutečnosti byl a jak měl všechno a všechny pod palcem. Nefascinuje mne ani tak množství vydělaných peněz, ale spíš ta jeho moc. Nevýhoda dozvídání se o životě takovéhoto zločince prostřednictvím seriálu je ale ta, že je mi Pablo sympatický a jsem naprosto iracionálně na jeho straně. No tak, staví domy chudým a hraje si synem videohry! Možná mi i ukápne slza, až ho ti hnusní Američani odpraví.
Krom chystání a zařizování pár věcí na naši minimalistickou svatbu si užíváme vášnivě i sexuální radovánky. Souvisí to s tou skvělou vlnou, kterou jsme chytli. Dobré věci se na sebe pak jen nabalují večer si dobře zašoustáme a pak je druhý den celý sluníčkový, i když prší. A nezapomínáš mi dávat pusu, když odcházíš do práce, a dokonce mi ji dáváš snad kdykoliv, když kolem mne projdeš. Myslím, že po šesti letech vztahu je to docela dobrý výkon.
Já Tě zase prosím o to, aby sis na sebe vzal košili a džíny a říkal mi při sexu puta. A Ty se směješ, že jsem úchyl, ale uděláš to, protože jsme ve skutečnosti prováděli už mnohem „horší“ věci a tohle není úchylné ani zdaleka. Na oplátku jsem Ti věrná i ve snech, protože když už se mi náhodou zdá nějaký erotický, jsi v něm hlavním aktérem Ty.
Včera jsme si na úřadě už definitivně zamluvili termín svatby a Ty jsi mi po obědě na pár dní odjel do Beskyd za prací. Vydržela jsem bez Tebe tři měsíce v kuse, tudíž pár dnů nepředstavuje žádný problém. Mám však obavy, aby tohle krátké odloučení ještě neprohloubilo naši spalující touhu a lásku. Už totiž nevím, jaké výšky by tahle vlna ještě mohla dosáhnout a nerada bych z ní sletěla přímo na hlavu!

Ta Tvá

čtvrtek 21. května 2020

Svatba bude

Můj milý,

o ruku jsi mne požádal na začátku září minulého roku. Přijížděli jsme do naší oblíbené vesničky v Chorvatsku a Ty ses zeptal, jestli ještě nezastavíme na vyhlídce a nepodíváme se na moře. Otočila jsem se dozadu na syna, který se vzpouzel v sedačce a byl jen kousek od propuknutí v hysterický řev, podívala jsem se do zrcátka na své kruhy pod očima po probdělé noci v autě a ucítila jsem, jak mi po zádech stéká čurůček potu.
„Prosím tě už jeď, ať tam jsme!“ zavelela jsem otráveně. Ty jsi mne poslechl, ale později jsem se od Tebe dozvěděla, že jsi mne na tom místě chtěl požádat o ruku. Stalo se tak tedy nakonec až druhý den, na jiné vyhlídce, když jsme si jeli nakoupit do našeho oblíbeného Lidlu. Vůbec jsem to nečekala (ačkoliv o tématu „svatba“ jsme se poslední rok intenzivně bavili, haha) a byla jsem dost naměkko.
Po zbytek dovolené jsem potom chodila s rukou nataženou před sebe, pozorovala, jak kamínek na prstenu hází neuvěřitelně krásné barevné odlesky pod chorvatským sluncem a zpívala si „já jsem zasnoubenááá!“. Chovala jsem se dosti šíleně, ale dovolenou jsem si užila o to víc a vše bylo pohádkové.


Večer v Chorvatsku na terase nad sklenkou šumivého vína to také bylo snad naposled, kdy jsme se u plánování svatby nepohádali. Od začátku jsme věděli, že nechceme svatbu s vývarem a svíčkovou a s číšníky ve fracích, kteří nám budou dolévat šampaňské. Dokonce ani s harmonogramy, které nám nařídí, kdy si můžeme nakrojit svatební dort, kdy mám házet kytkou a už vůbec jsme nechtěli, aby nás někdo nutil zametat rozflákaný talíř či Ti nedej bože nasazoval chomout. Už kvůli našemu věkovému rozdílu jsme docela netradiční pár, a navíc si děláme věci rádi po svém a uvolněně. 
Stejně se nám však to plánování naprosto vymykalo. Tvůj strach, že budeš někde dělat šaška, a nakonec to bude celé trapné, mě nepřestává fascinovat. Jaktože sebevědomí muži se v určitých situacích dokáží chovat jako uzlíček nervů? Miláčku, s Tebou je to někdy tak těžké! Ve společnosti jsi extrovertní neohrožený jedinec, pro něhož nic není problém, avšak jakmile se dostaneš do úzkých, je zle. Když se cítíš nekomfortně, většinou zvolíš strategii mrtvého brouka a čekáš, až se potíže záhadně vyřeší samy. A hlavně se nerad cítíš do něčeho tlačen, to se pak zasekneš úplně. Plánovat zrovna s Tebou svatbu je vážně sebevražedná mise!


To, že naše plánování přerušil Tvůj tříměsíční pobyt ve vazbě, nakonec nebylo tak špatné. Nevěděli  jsme, zda vůbec k nějaké svatbě dojde. Po Tvém návratu nám došlo, že to bude potřeba udělat ještě mnohem skromněji a lépe. A jde přece vážně jen o to, abychom se z lásky vzali a užili si to.
A já jsem moc ráda, že mohu říct, že za měsíc (snad!) už to fakt klapne! Prstýnky, které jsme si vybrali v Praze od české designérky, jsou na cestě, šaty od české návrhářky taktéž. To vše v normální cenové hladině a s dobrým pocitem, že jsem zase jednou podpořila něco lokálního. Pomalu zveme rodinu a přátele na obřad a naprosto neformální grilovačku, kde to všechno oslavíme. Díky elektrocentrále tam bude téct studené pivo (bez toho bys tam nešel)  i studené bílé víno (bez toho zas nejdu já). Jako svatební dary přijímáme lahve tvrdého alkoholu, který si tam také společně vypijeme. Nadělám zeleninové špízy a naložím hermelíny a na Tobě je maso a klobásy. A pršet nebude! A hezký to bude!
Dnes ráno jsi mne políbil s hláškou: „Ahoj budoucí manželko.“ a já už se těším, až za měsíc budeš moct vynechat to přídavné jméno.

Ta Tvá

úterý 12. května 2020

„Tam praktický řešení končí po dvou metrech u zdi“

V následujícím rozhovoru jsem se snažila jít trochu víc do hloubky a vydolovat ze svého drsňáka taky nějaké emoce. Příliš se mi to nezdařilo, ty hlavní pocity zůstanou navždy uzavřené v našich soukromých dopisech, nebo vyřčené pouze do očí  a bez nahrávacího zařízení, ale snad se zase aspoň trochu něco dozvíte o životě za mřížemi.