Automatický text

Jsem zmatená. Milý mi napůl v žertu tvrdí, že už ho nejspíš nemám ráda. Nic takového jsem neřekla. Mám! Jen jsem teď příliš unavená a rozhozená a ta áčka mi do systému po zkouškách taky nenaskáčou sama. Taky ho bolí zub a možná o něj přijde, na což jsem mu odvětila - abych situaci zlehčila -, že se alespoň bude moci přihlásit do Výměny manželek. Co se mého kulturního přehledu týče, tuším, že pro tento pořad je nutné mít spíše nižší počet zubů (a bodů IQ).

Naštval se a pak mu jednoho dne v práci ruplo v zádech. A já jsem neměla říkat, že už je starej. A už vůbec jsem se neměla zmiňovat o legračním snu, v němž jsem se u nás na balkoně scházela se svým bývalým. V okamžiku, kdy v tom snu dorazil milý domů, bývalý rychle šplhal dolů a utíkal. Šmankote! Neviděla jsem se s ním roky, má taky dítě a žije si svůj život.

V sobotu jsem vyrazila po velmi dlouhé době na víno. Do baru, který vlastní kamarád. Měl zavřeno rok, ale kdy jindy si dodělávat podlahu a barovou desku než tehdy, když se konečně může otevřít. Vzala jsem si s sebou knížku (Čteme z F. X. Šaldy), poněvadž jsem si nebyla jistá, zda potkám někoho, s kým bych se chtěla více bavit. Nakonec jsem celý večer strávila se známým, o němž jsem zjistila, že je hrozně fajn a máme dost podobných názorů a zkušeností. Původně jsem si za ním přisedla s tím, že prohodíme jen pár vět a půjdu zase o člověka dál.

Druhý den ráno jsem o večeru milému nadšeně vyprávěla, on toho známého totiž zná taky a několikrát s ním byl na pivu. Neposlouchám od té doby pichlavé žerty, že je to další můj milenec? Další! Nemám přeci žádného. Když jsme se s milým poznávali, v začátcích našeho vztahu mi říkal, že mu stejně uteču za mladším. Takové řeči mě hrozně vytáčely. Nikdy jsem mu nedala důvod žárlit. Nebo poslední dobou už ano?

Dnes se mi zdál dokonce erotický sen, v němž vystupoval kamarád, který vlastní ten bar. To by mě nikdy v reálu nenapadlo... Ovšem kladla jsem velký důraz na to, že se o našem dobrodružství milý nesmí dozvědět. Čistě kvůli tomu, aby nebyl smutnej. A když jsem se ráno probudila a ležela celá rozechvělá a rozespalá v posteli, napadlo mě, jestli by se něco podobného mohlo stát i v realitě. Spíš mě napadlo, že bych něco podobného chtěla zažít!

A pak mi z toho bylo smutno a milý se mě u snídaně ptá, jestli mi něco není. Šeptla jsem, že možná nejsem úplně šťastná, ačkoliv jsem nic takového říct nechtěla. Hned jsem zavrtěla hlavou s tím, že si dělám srandu. Pak jsem trochu plakala a milý zavezl syna do školky a šel pracovat.

Já se učím morfologii, zítra mám zkoušku. A soud dopadl dobře, má "jen" šíleně dlouhou podmínku a peněžitý trest. Proběhla dohoda se státním zástupcem, jinak by možná tak dobře nebylo.

kytička na omáčku

 

To, že jsem si dnes vzpomněla na blog a prsty začaly něco automaticky ťukat, nevnímám jako příliš dobré znamení. Neděje se to v dobrých chvílích. Ale uvidím. Za pár dnů máme roční výročí svatby.

Vaše Odesílatelka (která už to nejspíše píše jen sama sobě, ale potřebuje se podepsat)