ani nevím, jak začít. Byl to den jako každý
jiný, když jsem se však vrátila s naším ročním synem dopoledne z procházky,
zjistila jsem, že mám na mobilu zmeškaný hovor od Tvého kamaráda. Zavolala jsem
mu zpět a on mi začal překotně a hlavně zmateně vyprávět něco o tom, že Tě
zatkla policie. Takové informaci se mi vůbec nechtělo věřit, proto jsem
kamaráda poprosila, aby se zastavil k nám domů a vše mi vylíčil osobně.
Jakmile mi nad sklenicí vody odvyprávěl svůj
příběh, už nebylo pochyb. Než mi z očí začaly téct slzy, stačila jsem už jen
mechanicky připravit sunar pro syna a uložit jej do postýlky. Kamarád, který
byl také úplně v šoku, jel zařizovat nějaké pracovní záležitosti a já doma
osaměla. Hlavou mi v tu chvíli neběželo vůbec nic, jen nekonečný zmatek a prázdnota.
Strach o budoucnost a existenci se připojil až mnohem později.
Zhruba za hodinu mi zvonil telefon. Volal jsi
mi Ty.
"Ahoj lásko. Já jsem byl zadržen
policií. Asi tu nyní pár dnů pobudu."
A je to definitivní. Víc jsi mi toho neřekl,
to jsi stejně asi ani nemohl. Ale zněl jsi podivuhodně klidně, tak, jak to umíš
nejspíš jen Ty. Stačila jsem vychrlit, že se mi podařilo kontaktovat právníka,
Tvého známého. Ale to bys asi stejně později zvládnul sám.
Je zvláštní, jak rychle mě přešel ten
příšerný hlad, který jsem měla, když jsem se okolo jedenácté vrátila z venku.
Náhle jsem na jídlo neměla ani pomyšlení. Kručelo mi v břiše, svíral se mi
žaludek, ale do sebe bych nic nedostala. Před sebou jsem měla několik hladových
dnů a bezesných nocí. Tím nemyslím, že po těch pár dnech a nocích ses vrátil,
ale člověk si zvykne.
Kolotoč vyřizování a šíleností se rozjel.
Musela jsem se dokonce spojit s Tvojí expartnerkou, s níž máš také dítě. Tolik
telefonátů, kolik jsem jich vyřídila za následující dny, jsem nevyřídila za
celý život. Telefonování z hloubi duše nenávidím.
Tak, co se teď bude dít? Budeš snad několik
let ve vězení? Já půjdu se synem bydlet někam do sociálního bytu, protože nájem
z rodičovského příspěvku jen těžko utáhnu? A jak vysvětlím rodině a přátelům, že
"nejsi doma"?
Měli jsme naplánovanou budoucnost. Tolik
hezkých věcí nás čekalo. A pak se to v jedné minutě všechno zhroutí.
Tady bude
akorát hodně lidí okolo moc nešťastných.
Ta
Tvá
Žádné komentáře:
Okomentovat