Svatba bude

Můj milý,

o ruku jsi mne požádal na začátku září minulého roku. Přijížděli jsme do naší oblíbené vesničky v Chorvatsku a Ty ses zeptal, jestli ještě nezastavíme na vyhlídce a nepodíváme se na moře. Otočila jsem se dozadu na syna, který se vzpouzel v sedačce a byl jen kousek od propuknutí v hysterický řev, podívala jsem se do zrcátka na své kruhy pod očima po probdělé noci v autě a ucítila jsem, jak mi po zádech stéká čurůček potu.

„Prosím tě už jeď, ať tam jsme!“ zavelela jsem otráveně. Ty jsi mne poslechl, ale později jsem se od Tebe dozvěděla, že jsi mne na tom místě chtěl požádat o ruku. Stalo se tak tedy nakonec až druhý den, na jiné vyhlídce, když jsme si jeli nakoupit do našeho oblíbeného Lidlu. Vůbec jsem to nečekala (ačkoliv o tématu „svatba“ jsme se poslední rok intenzivně bavili, haha) a byla jsem dost naměkko.

Po zbytek dovolené jsem potom chodila s rukou nataženou před sebe, pozorovala, jak kamínek na prstenu hází neuvěřitelně krásné barevné odlesky pod chorvatským sluncem a zpívala si „já jsem zasnoubenááá!“. Chovala jsem se dosti šíleně, ale dovolenou jsem si užila o to víc a vše bylo pohádkové.

Večer v Chorvatsku na terase nad sklenkou šumivého vína to také bylo snad naposled, kdy jsme se u plánování svatby nepohádali. Od začátku jsme věděli, že nechceme svatbu s vývarem a svíčkovou a s číšníky ve fracích, kteří nám budou dolévat šampaňské. Dokonce ani s harmonogramy, které nám nařídí, kdy si můžeme nakrojit svatební dort, kdy mám házet kytkou a už vůbec jsme nechtěli, aby nás někdo nutil zametat rozflákaný talíř či Ti nedej bože nasazoval chomout. Už kvůli našemu věkovému rozdílu jsme docela netradiční pár, a navíc si děláme věci rádi po svém a uvolněně. 

Stejně se nám však to plánování naprosto vymykalo. Tvůj strach, že budeš někde dělat šaška, a nakonec to bude celé trapné, mě nepřestává fascinovat. Jaktože sebevědomí muži se v určitých situacích dokáží chovat jako uzlíček nervů? Miláčku, s Tebou je to někdy tak těžké! Ve společnosti jsi extrovertní neohrožený jedinec, pro něhož nic není problém, avšak jakmile se dostaneš do úzkých, je zle. Když se cítíš nekomfortně, většinou zvolíš strategii mrtvého brouka a čekáš, až se potíže záhadně vyřeší samy. A hlavně se nerad cítíš do něčeho tlačen, to se pak zasekneš úplně. Plánovat zrovna s Tebou svatbu je vážně sebevražedná mise!

To, že naše plánování přerušil Tvůj tříměsíční pobyt ve vazbě, nakonec nebylo tak špatné. Nevěděli  jsme, zda vůbec k nějaké svatbě dojde. Po Tvém návratu nám došlo, že to bude potřeba udělat ještě mnohem skromněji a lépe. A jde přece vážně jen o to, abychom se z lásky vzali a užili si to.

A já jsem moc ráda, že mohu říct, že za měsíc (snad!) už to fakt klapne! Prstýnky, které jsme si vybrali v Praze od české designérky, jsou na cestě, šaty od české návrhářky taktéž. To vše v normální cenové hladině a s dobrým pocitem, že jsem zase jednou podpořila něco lokálního. Pomalu zveme rodinu a přátele na obřad a naprosto neformální grilovačku, kde to všechno oslavíme. Díky elektrocentrále tam bude téct studené pivo (bez toho bys tam nešel)  i studené bílé víno (bez toho zas nejdu já). Jako svatební dary přijímáme lahve tvrdého alkoholu, který si tam také společně vypijeme. Nadělám zeleninové špízy a naložím hermelíny a na Tobě je maso a klobásy. A pršet nebude! A hezký to bude!

Dnes ráno jsi mne políbil s hláškou: „Ahoj budoucí manželko.“ a já už se těším, až za měsíc budeš moct vynechat to přídavné jméno.

Ta Tvá