V lesích

 Milí čtenáři,

žijem si krásně s drobnými výhradami. Nutím se překonávat úzkost z blížícího se nástupu do školy a zahánět pocit, že mi každou chvílí končí život. Snažím se nepřemýšlet nad tím, že za pár týdnů si už jen tak bezstarostně nezajdu s kamarádem na víno nebo si s přáteli zahrát deskovku, protože mi bude vzácná každá minuta. Uklidňuji se, že synovi se ve školce pro malá prťata snad bude líbit a mně se nějak zázračně podaří vybalancovat čas strávený učením a čas věnovaný čistě synovi.

 Také se poslední dny snažím nezabít svého drahého, který mě vytáčí svými chybami, které však měl vždycky a kterých už se nikdy nezbaví. Hloupé je, že to, co já považuji za zradu, on vnímá jako pouhé škobrtnutí, jenž bych mu zase měla okamžitě odpustit. A taky odpustím, poněvadž ho miluji, a navíc už mě má okroužkovanou. Ale den dva mlčení a vražedných pohledů není na škodu, třeba mu tam něco cvakne a dostanu čokoládu (nebo radši víno).

 

Kamarád Honza má horskou chatu v Jeseníkách a jako svatební dar jsme od něj dostali pobyt na ní. Je to tam moc hezké, vybrali jsme si prodloužený víkend hned teď v létě. Honza má takovou starší paní kuchařku a paní provozní, milé dámy. Jen já mám někdy zničehonic hrozně hloupé vtipy. Paní kuchařka odešla domů, s milým sedíme ve společných prostorách chaty, syn si hraje v dětském koutku. A já najednou prohlásím: „Proč má Honza tak starou kuchařku, aby jí mohl dávat minimální mzdu?“

Jenže paní provozní byla hned vedle, a když se znovu objevila, nekoukala na mě vůbec hezky. A já to přitom jen tak plácla a nemyslela jsem tím absolutně nic zlého, chtěla jsem otevřít debatu o platech a o tom, jak to mohou mít starší lidé těžké se zaměstnáním. Já vám přísáhám, že jsem hodná a tolerantní osoba. Někdy až moc. Mám stejně ráda mladý, starý, bílý, černý i fialový. Ale tyhle blbý vtipy mě nepustí...

 Večer jsme paní provozní pozvali na víno a ihned zjihla. Povídala si s námi celý večer a následující den u snídaně na nás mrkala s tím, že si večer zase pokecáme. Na čas trávený o samotě s milým jsem si tedy mohla nechat zajít chuť, ale stejně byl náš pobyt dost fajn. A teď zpátky do reality, zpátky ke snaze nezbláznit se.

Vaše Odesílatelka