sobota 18. července 2020

Na obláčku

Milí čtenáři,

v mizivých okamžicích života si pluji na šťastném obláčku a nechci si připouštět nic ošklivého. Například svatbu jsme měli skvělou, akorát už jsem se vám zapomněla zmínit, jak se třeba po obřadu objevila milého expartnerka. Od začátku našeho vztahu s mým (haha, nemůžu si na to slovo zvyknout) manželem na tu ženu z různých stran slýchám nepěkné názory. Od něj samého ani tak ne, on se o ní nikdy příliš bavit nechtěl. Spíše od jeho rodiny a různých přátel a známých, ale vždy jsem tyto názory brala s rezervou.
Když byl milý ve vazbě, měla jsem tu čest ji poznat osobně a pochopila jsem. Hned v prvních minutách našeho rozhovoru z ní začala prýštit neuvěřitelná nenávist a nakydala spoustu špíny na lidi okolo. Ke mně se naopak chovala extrémně mile, a dokonce mi naprosto zmateně nabízela, že bychom spolu mohly strávit Vánoce, to bude přece moc pěkný, když jsme obě dvě bez otce našich dětí. Dobře jsem věděla, co tahle paní vykládá i o mně, a její mazání medu okolo huby jsem vůbec nechápala. Později mi došlo, že ona je kvůli své nenávistné povaze vlastně už úplně sama, a proto by ty Vánoce se mnou snad trávit opravdu chtěla.
Abych se však vrátila do současnosti - když jsme po obřadu vycházeli ven z radnice, tahle paní na mě doslova vyběhla z protějšího parku. Novomanžel zrovna šel pro našeho syna, který se málem ztratil v davu, a na mne zaútočila harpyje. On dopředu zařídil, aby na obřad jejich dceru dopravili prarodiče, nikoli ona, jelikož se svojí ex má takovou zkušenost, že se nejradši cpe tam, kde o ni opravdu nikdo nestojí. Doufali jsme tedy, že se snad neobjeví, ale nezdařilo se. Připadá mi naprosto šílené, že celou dobu číhala v parku, jen aby na mne mohla vystartovat.
Dodnes netuším, co mi chtěla říci, protože i přes svoji mírnou povahu jsem ji dokázala odbýt. Přišla až ke mně, oslovila mě, ale já jen zakroutila hlavou s všeříkajícím: „Prosím vás...“ a utekla do auta za milým. Následně jsme všichni odjeli na zahradu, kam, jak už jsem doufala, ta žena nebude mít přístup. Třeba i z toho důvodu, že opět ošklivě pomlouvá majitele oné zahrady, jak jinak než bezdůvodně.
Dalším drobným zkalením jinak dokonalé svatby jsou naši sourozenci. Jak milý shrnul: „Máme pošahaný sourozence, tak co už s tím.“. Můj bratr se na mě urazil z prazvláštních důvodů, které nikdo okolo vlastně nepochopil (já to přikládám pubertě), a protože má rád velká gesta, na svatbu nedorazil. Milého sestra má zase jiné důvody a spory v rodině, a proto se také odmítla účastnit.

Určitě to není vše z nepěkných věcí, nicméně chtěla jsem zmínit alespoň něco, to aby mi zase Padesátka nevyčítala, že píšu příliš optimistické články a že to nikoho nebude zajímat. Tak! Jinak byla totiž svatba vážně nádherná, ale už se nechci opakovat. Nejvíc mne potěšilo, když můj muž, který se dříve na vdavky tvářil všelijak, na kamarádovu otázku, jestli se jako ženatý cítí nějak jinak, odpověděl se zajiskřením v oku, že vlastně jo.
A od svatby stále jen slavíme a milujeme se, až to určitě zdravý není. Ležíme v posteli, objímáme se a on šeptá, jak mě má hrozně rád. Přes den mi píše třeba zprávu, že mu na facebooku vyskočilo, že jsme přesně před třemi lety byli v Chorvatsku a on na ty fotky kouká a miluje mě čím dál tím víc. A já si uvědomuju, že já jeho sakra taky. Nechápu, jak může cit po dobu šesti let tak neustále růst, když už na začátku byl silný a krásný.
Včera jsme se rozhodli, že už na chvíli přestaneme slavit, a dokonce jsme odpálkovali přátele, kteří se chtěli takhle při pátku stavit. Náš syn sice společnost taktéž miluje, ale jednou jsme mu zase chtěli dopřát klidný a brzký spánek (což o to, on se dospí, ale jeho rodiče?!). Rozhodli jsme se ovšem zablbnout si, poněvadž jsem od kamarádky dostala koktejlové sklenky. 
Věděli jste, že Martini je gin a vermut? Nikoli ta hnusná slaďárna, která se prodává v obchodě pod názvem Martini (to je právě jen ten vermut, sladké víno). Já si vždycky říkala, že takovou věc by přece James Bond nepil. A tak jsme uspali syna, načež jsme se jen tak doma u stolu zbláznili -  milý si oblékl košili a oblek, já šaty a dali jsme si drink. I s olivama!

Mějte se rádi a nenechte se shodit z mráčku

Vaše Odesílatelka

5 komentářů:

  1. Veselé rodinné vztahy jsou všude.
    Já si s první manželkou svého partnera sedla za jeden stůl, neb v tom byly děti a ty byly prvořadé. Došlo k vzájemnému respektu, s manželem si nemáme již co říct, ale jako dvě exmanželky máme téma pořád.
    Téma kriminálu je poutavé, ale není o co stát. Přeji vám normální a připoprdlý život bez extrémů.

    OdpovědětVymazat
  2. Tomu se říká v mluvě psychologů, že se nevyrovnala s rozchodem. Protože do něj investovala dost citu, sebelásky i strachu!
    Přejme ji, aby se vzpamatovala, život je krátký na smutky!

    Jinak stuprumblog.blogspot.com je ta tajná adresa, po které aspoň minutu týdně bažíš. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Fotka pěkná. Škoda toho mráčku na vaší svatbě. Ale i tak jste si to užili a máte se moc rádi a to je fajn.

    OdpovědětVymazat
  4. Nesmíš mě brát moc vážně.
    Jinak bejvalka na svatbě je pecka, někdy ty holky prostě nemají úroveň.

    OdpovědětVymazat