Řekli ano

Milí čtenáři,

minulý pátek jsem byla unesena. Můj tehdy ještě snoubenec (spoiler!) mne nečekaně ve spolupráci s mými kamarádkami naložil do taxíku, který mě odvezl do polí. Pan taxikář mi předal dojemný dopis, v němž jsem se také dozvěděla, že si nejprve budu muset dle indicií najít svoji rozlučkovou partu, a následně oslavíme moji odcházející svobodu. Bohužel v pátek nebylo úplně nejlepší počasí a já náhle s úplně prázdnou hlavou stála u pole kousek od lesa a deštník se snažila stáčet tak, abych co nejméně zmokla.

Indicie od každé kamarádky mne zavedla na nějaké místo, kde jsme spolu něco zažily. První měla směřovat k té, již znám už od školky. Když nás téměř před dvaceti lety vzaly učitelky ze školky hrát si do lesa, tahle kamarádka stála opřená o strom a křičela: „Vyplouváme!“ obklopena několika chlapci. Já introvertně postávala někde v pozadí, ale tahle kamarádka mne přivolala, abych šla plout s nimi. Od té chvíle už nás nikdo nerozdělil.

To, že jsem si v tom stresu na naši školkovou hlášku nevzpomněla, vydala se úplně jiným směrem a ušla tisíc mil rozbahněným terénem, ani nemá cenu zmiňovat. To jsem prostě celá já! Nicméně pak už jsem všechny holky bez problému našla a posbírala po našem městě a mohly jsme jet grilovat a užívat si na chatu. I přes nepříznivé počasí proběhlo noční nahaté koupání v rybníce, na kterém vždy trvám.

Další pátek již probíhaly poslední svatební přípravy. Víc než tři hodiny v kuse jsem stála v kuchyni, napichovala zeleninové špízy a nakládala hermelíny. Až v samotném závěru mi došlo, že mám hroznou žízeň a chce se mi čůrat. Milý měl zařizování o dost víc, já byla krom velkého nákupu a drobného chystání svatební zahrady jinak spíš v pozadí a starala se o syna. V noci z pátku na sobotu jsme se ani jeden příliš nevyspali, o půl třetí jsme se navzájem přemlouvali k tomu, abychom ještě nějak zabrali. 

Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem seděla v autě. Řídil můj milý v parádním obleku, v sedačce se řehtal syn a vedle něj vzadu seděla moje mamka. Nervózní jsem začala být až v okamžiku, kdy jsme parkovali u radnice a já viděla tu strašnou kupu lidí, která na nás čekala.  Nějak mi pořád nedocházelo, že když je pozveme, tak oni vážně všichni přijdou. Kvůli nám!

A svatba byla nádherná. Obřad byl naštěstí krátký a pak už začala ta pravá paráda. Sešli jsme se všichni na zahradě, někdo si sedl na židle ke stolům, další si přinesli deky na trávu, anebo jen tak postávali. Hrála hudba, teklo pivo i víno a šikovní kamarádi se chopili grilování. Jeden kamarád donesl kytaru a tak nádherně hrál a zpíval, že jsem ho musela chválit asi desetkrát. A za nejlepší svatební dar považuji termobox s ginem, ledem, nakrájenou limetkou a mátou. To se dělaly drinky!

Počasí vyšlo úplně luxusně, děti se také bavily, hrály si a vůbec se hezky mísily všechny generace a různé nátury. Někteří na zahradě zůstali až do druhého dne, my se s milým v noci odebrali domů, ale já druhý den dopoledne se synem hned naklusala zpět. Milého jsem nechala dospat ještě asi do dvou.

V neděli pokračovala uvolněná afterparty a díky jednomu z kamarádů, který přivezl nafukovací bazén, se z ní stala i party bazénová. Strávili jsme tam celý den, popíjeli jsme už jen velmi drobně a dojídalo se všemožné jídlo, které zbylo ze soboty.

Velmi mne těší, že ze všech stran slyším na naši svatbu pozitivní a nadšené ohlasy. Všem se líbila uvolněná atmosféra, někteří si připadali jako na fesťáku. Je to genius loci toho krásného místa, ale také to, že se tam sešli samí skvělí lidé. Děkujeme!