čtvrtek 19. března 2020

Láska za časů korony

Můj milý,

ještě v lednu jsem Ti psala dopis do vazby, v němž jsem Tě informovala o viru šířícím se z Asie. Vypisovala jsem Ti tam statistiky, v té době byly v evropských zemích nakažené jednotky, maximálně desítky lidí. Krom zamilovaných řečiček a popisování toho, co vařím na oběd a kam půjdeme se synem na procházku, jsem Ti čas od času ráda napsala i nějakou takovou aktualitu. Šíření nového koronaviru v mých psaních zastupovalo prostě jednu z těchto novinek ze světa. Tehdy jsem o tom psala ještě navíc s dost velkou nadsázkou.
Jakmile ses vrátil domů z basy, mohli jsme si z toho přehánění všude v médiích dělat legraci spolu a Ty sis samozřejmě neodpustil vytasit se s konspiračními teoriemi. Když teď ale jdu s rouškou po ulici a potkávám další lidi se zakrytými ústy a nosem, docela mě z toho mrazí. Vláda vydává stále nová nařízení a život se podivuhodně proměňuje. Ve vzduchu cítím napětí a očekávání následujícího.
Zdá se, že situace přestává být úplně legrační a že jsem to dost dobře neodhadla. Ačkoliv nemám strach o náš život nebo zdraví, přece jen nejsme v rizikové skupině, spíš se děsím, jak milý virus pohne s naší ekonomikou a jaké zákazy nás ještě čekají. Měli bychom krom nákupů jídla nejspíš sedět doma na zadku, což stejně neděláme. Nedokážu si představit, jak bych to se synem celé dny doma vydržela.
Stále se tedy stýkáme s přáteli, ačkoliv na cestu k nim si vezmeme roušku. Vesele na sebe prskáme a pijem po sobě. To je ta blbá demokracie, kdy si všichni myslíme, jak nás nemají co omezovat a jak si stejně všechno uděláme po svém. V posledních dnech se ve mně mísí zvláštní směs pocitů, přemítám nad tím, zda bych tedy vážně neměla být zodpovědnější, ale zároveň si říkám, že snad nebude tak zle a ono se to nějak přežene. Aspoň nenavštěvuju babičku a jen jí volám s tím, ať příliš nevystrkuje nos z bytu.
Po venku se tedy promenáduji s rouškou,  kterou jsem si vyrobila z Tvého starého trička. Prý lepší podomácku vyrobená než žádná. Přes půl obličeje mi tedy sedí Dude z filmu Big Lebowski. Druhou roušku z toho stejného trička máš Ty a třetí náš syn. Povedená rodinka. Jediný problém je, že syn ji na obličeji nevydrží mít ani deset sekund. Po nejnovějším nařízení vlády nevím, zda ho držet v kleci, anebo mu roušku přilepit izolepou.
Musela jsem se smát, když jsi přes veškerý nadhled před pár dny taky trochu zpanikařil a nakoupil zásobu trvanlivých potravin a mražené zeleniny. Nic velkého, pro některé lidi by to klidně mohl být obyčejný velký nákup, ale my chodíme nakupovat docela často čerstvé věci. A stejně Tě podezírám z toho, že jsi to udělal proto, abych teď stále musela péct buchty a housky, jelikož se bojím, aby to droždí v lednici nezemřelo.
Krom ekonomiky by mne zajímalo, jaký dopad bude mít šíření viru na lidské vztahy. Považovala bych to za hezké prověření - pakliže spolu dva lidé nevydrží pár týdnů v karanténě, je vůbec vhodné, aby spolu žili? Troufám si tvrdit, že s přiměřenou zásobou vína spolu v našem malém bytě vydržíme klidně měsíc. Nebo tři? Že bychom si po tříměsíční odluce dali tři měsíce spolu 24 hodin tahem?
A stejně jsem si vždycky stěžovala, že naše generace nic nezažila a za nic pořádného nemohla bojovat, žádná válka ani revoluce. Konečně něco! Už se začínám cítit apokalypticky, stačí si jen vybrat správnou roli.

Ta Tvá

10 komentářů:

  1. dobrý nadpis!

    v neděli jsem se musel usmívat, když jsem v Albertu viděl chlápka s šátkem přes obličej a igelitovými rukavicemi, nákup za pět tisíc. a o pár dnů později už to tak srandovní není.

    celkově to vnímám jako takové celoplanetární cvičení pro případ, že by přišla vážnější pohroma. od čistě osobní roviny, přes blízké vztahy, až k celé společnosti, státu, světové ekonomice

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jsem zvědavá, jak se bude situace vyvíjet. Pořád to sleduju jak nějakej seriál a moc mi nedochází, že v něm vlastně hraju taky.

      Vymazat
  2. Se mnou bys pila radši než s miláčkem!

    OdpovědětVymazat
  3. Vesele na sebe prskáme ... že né ???

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale ne, tak už jsme asi opatrnější. Akorát by to asi chtělo fakt víc. Když mně se taak nechce být doma. Nemít to dítě, možná bych si karanténu i užila. Ale už budem běhat jen k lesu.

      Vymazat
  4. Malý tip. Ségřin syn taky roušku nechce nosit. Nevěděli jak na něj, dali mu nákrčník, přetáhli mu ho trochu přes krk, šli ven a roušku postupně a pomalu přetahovala přes ten nákrčník, po nějakém čase už ji měl na puse a ani nic neřekl. Můžeš to taky zkusit :)

    Kdo ví, jak to bude dál Už se snažím ignorovat idnes, twitter, novinky, seznam a zaměřovat se na jiné, zábavnější věci. Třeba na resty, co mám do školy :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za tip. Akorát si nejsem jistá, jak to klapne, dneska jsem mu zkoušla přetahovat přes obličej aspoň rolák a byl hroznej ryk. Ach jo. :D

      Jo, úplně vytěsnit se to nedá, ale určitě je fajn nekontrolovat každých pět minut počet nakažených.

      Vymazat
  5. Synek je opravdu malý, tomu se to blbě vysvětluje.
    Já jsem riziková, jezdím jenom do práce, nakoupit, a teda na angličtinu ke spřátelený matce. To bych neměla, já vím. To bude průser, až mě budou trasovat...!

    OdpovědětVymazat