Láska

Můj milý,

jsi zhruba dvakrát tak starý jako já, a tím pádem máš více vztahových zkušeností. Když jsme se poznali, už jsi měl třináctiletou dceru. Mně bylo tehdy sedmnáct a v životě jsem se teprve pomalu rozkoukávala. 

Pamatuji si, jak jsi mi poprvé řekl, že ses do mě zamiloval. A já Ti na to neuměla odpovědět. Cítila jsem k Tobě něco krásného, ale nešlo mi o tom promluvit. Zdráhala jsem se pohnout rty a celé to zabalit do dvou ohraných slov. Ještě mnohokrát jsi mi v různých situacích musel říct „miluji tě“, až jsem se nakonec jednou odhodlala a odpověděla Ti.

Většinou teď večer ležíme v posteli a potmě si ještě před usnutím povídáme. Jen šeptem, protože vedle naší postele stojí postýlka se spícím synem. Před pár dny jsme zase takto relaxovali ve tmě přitulení k sobě a já měla zavřené oči a už jen poslouchala Tvůj hluboký hlas a klimbala.

„Asi nám ten můj tříměsíční pobyt ve vazbě fakt pomohl,“ začal jsi. Taky si to myslím. Před Tvým zadržením se docela stupňovaly zbytečné neshody. Několik let vztahu, společné soužití a každodennosti, to je zkrátka něco jiného než romantické scházení se v počáteční zamilovanosti. Odloučení nám oběma pomohlo si uvědomit, na čem skutečně záleží. Být spolu.

„Nejsem do tebe už zamilovanej, to je jasný. To ani nejde po tolika letech. Nebolí mě tady břicho, jako když jsem Tě ze začátku potkával. Ale zjistil jsem, že tě fakt miluju. A to jsem ještě s žádnou jinou prostě neměl. To jsem nikdy nezažil. V pětačtyřiceti poprvé. To je drsný.“

Vytřeštila jsem oči do tmy. Rychle mi hlavou probliknul ten samolibý pocit, že v něčem přece jen mám Tvoje poprvé! Přede mnou jsi měl několik sexuálních partnerek i vztahů, dokonce nejsem ani první žena, která Ti dala dítě. Postupem času jsem se smířila s tím, že vzhledem k Tvému věku v téhle rovině nebudu v ničem první. Tohle bodlo!

Samolibost však rychle zmizela a dali jsme si pořádný polibek. Nebylo už co víc říkat. Je to něco tak silného, že si občas myslím, že to ani nejde vydržet. Radostí se mi může rozskočit srdce pokaždé, když si vzpomenu, že Tě mám ve svém životě. A nevím, jestli se nerouhám, když o tomhle všem píšu, zda se to vůbec může dávat do slov.

Jsi ten nejlepší člověk, kterého jsem kdy poznala. Už dávno znám Tvé slabosti a vrtochy a dokážeš mě solidně nasrat. Už jsme se od Tvého návratu z basy samozřejmě stihli pohádat a už jsem kvůli Tobě dvakrát brečela. Jenže to, jak se milujeme, vyváží úplně všechny sračky okolo. Vím, že spolu budeme až do konce.

Naší lásce od začátku mnozí nepřáli, anebo se na nás minimálně dívali dost zvláštně. Mladá holka a chlap ve středních letech. Nemusím popisovat, jaká rána to byla pro mého konzervativního otce. A když to všechno pochroustal, Tebe i mé následné dle něj brzké těhotenství, zase s Tebou musí vést vážný rozhovor a promlouvat Ti do duše, jak jsi ho zklamal, protože jsi kriminálník. Už budeme asi navždy Romeo a Julie.

Těší mne ovšem má babička, která jediná z rodiny naši lásku plně pochopila. A když stará moudrá žena tvrdí, že máme prostě osudovou lásku a patříme k sobě, co víc si přát? Jen dál žít a milovat.

Ta Tvá