„V průběhu Vánoc byly hody, to nosili i kiwi nebo pomeranč“

Dneska o tom, jak se milý ve vězení rozkoukal a zjistil, jak to tam vlastně chodí. Kdyby vás napadla nějaká otázka, směle ji položte, ještě jej určitě zpovídat budu (než to všechno zapomene, nebo než mi ho zase zavřou).

Jaké bylo druhé ráno ve vězení?

Sotva jsem se vzpamatoval a zas jsem se přesouval do jiné cely. Tam už na mě čekal spoluvězeň, zhruba dvacetiletej homosexuál, kterej tam seděl za údajný znásilňování a vydírání šestnáctiletejch kluků. Vydíral je po internetu pomocí fotek a podobně. Bylo to takový jelito, ani pořádně nechápal, co udělal tak špatnýho, že tam sedí. Nicméně mě začal informovat o vězeňskym systému.

Protože to bylo to nejtvrdší oddělení, kde jsem se s nikým jiným nemohl potkat, tak on byl jedinej, kdo mě nějak informoval, a poskytl mi ze začátku tabák. On už tam byl dva měsíce, takže věděl, jak to tam chodí.

A co konkrétně ses od něj například dozvěděl?

Všechno. V kolik se ráno vstává, že zvoní klakson, že si máš ustlat, že zhruba dvacet minut po vstávání se rozkopnou dveře, přijde referent s bachařem a provádí tzv. ranní raport. Že cokoliv, o co chceš požádat, musíš napsat na kus papírku, kterej předáš tomu referentovi. Taky že přes den musíš mít pořád ustlaný a mít na sobě oblečení. Že jsou nějaký vycházky a že ty vycházky, protože máme vazbu B (pozn. redakce: ovlivňování svědků), se budou odehrávat v omezeném počtu lidí, jen my dva a ještě další dva kluci. Pak režim, co se týče jídla, a že v sedm večer je další raport. Že ti chodí výměna prádla, osobní prádlo se mění každej tejden a ložní prádlo jednou za čtrnáct dní.

Vím, že jsi tam měl taky možnost si něco nakoupit.

Jo, to jsem se taky dozvěděl od něho. Upozornil mě teda na papír na dveřích, kde to bylo napsaný. Když máš peníze, protože ve vazbě máš svůj účet, kam ti někdo může poslat prachy, tak si můžeš nakoupit. Oni z těch poslanejch peněž zablokujou 500 Kč, tuhle pětistovku ti dají pak na cestu v případě, že tě pustí. Pošleš-li mi tedy 1000 Kč, přijde úřednice, které musím podepsat, že mi přišla tisícovka, ale můj „kredit“ je pětistovka, protože ten zbytek mi blokují.

A co se dá nakoupit?

Na valné většině cel je ne příliš aktuální seznam zboží z kantýny. Je tam jídlo, tabák, známky, obálky, papíry a bloky. Já jsem si kupoval nejvíc tabák a pak třeba banán a tvaroh, abych si doplnil živiny a trochu si zpestřil jídelníček. Ale všechno je to o dost dražší než venku.

O jídle jsme se spolu už taky bavili…

To byly hovna. Jak jsem ti mnohokrát popisoval. Snídaně byla před sedmou, byly to třeba 3 tukový rohlíky, dva mini margaríny a sto gramů gothaje. Nebo čtyři krajíce hnusnýho chleba a paštika. Jednou za týden v sobotu byla „ohřívaná uzenina“ a chleba, hořčice. Nebo dvě vařená vejce, pět plátků chleba a jeden margarín. Snídaně byly teda dost velký.

Obědy byly horší, byly to poměrně malé porce a šlichty. Bramborová kaše byla vždy a bezvýhradně z prášku, brambory se vyskytovaly maximálně čtyřikrát za měsíc. Bylo třeba zelí, kus vepřovýho rádoby masa a houskovej knedlík. Často byly kolínka, nějaká divná asi pepřová omáčka a zase kus podivnýho masa. Luxus byla rýže, UHO a kuřecí stehno. Nebo čočka či fazole, kus chleba, dvě vařený vajíčka.

Večeře byla v pět a byla vždy teplá, kromě neděle. Jinak byla večeře něco podobnýho jako oběd, ale k obědu jsme ještě dostávali polívku. V sedm hodin večer donesli ještě obvykle tukovej rohlík a jablko, ale někdy i müsli tyčinku. V průběhu Vánoc byly hody, to nosili i kiwi nebo pomeranč.

Mě zaujalo, jak jsi říkal, že tam byla možnost zvolit si i vegetariánskou stravu.

Těch jídelníčků bylo mnoho – samozřejmě bezlepkovej, vegetariánskej, bez laktózy a tak, celkem jich bylo snad devět. Pak jsem pochopil, že když má člověk dostatek finančních prostředků, může si připlatit a dostávat stejný jídlo jako bachaři. Ti to měli určitě lepší, ale mně to nikdy nepřišlo nějak důležitý. Tím se tam fakt nezabýváš. Navíc jsem cítil, že hubnu, a věděl jsem, že jeden z těch důvodů je ta hnusná a omezená strava. Což mi vyhovovalo.

Vím, že ve vazbě se nedá krom čtení knih a psaní dopisů nic moc dělat, ale zkus popsat těch pár aktivit.

Předně můžeš žvanit se spoluvězněm, ale celkem rychle ti dojdou témata. To jsem měl velký štěstí, že jsem jich několik vystřídal, neměl jsem s nikým ponorku. Každej den máš taky nárok na hodinu procházky ve „výběhu“. Dvakrát až třikrát týdně nás večer na hodinu a půl vzali koukat na televizi. Dlouhodobě mě to sralo, protože člověk přišel v půlce jednoho filmu a odcházel v půlce dalšího. Pak už jsem tam chodil jen z toho důvodu, že ten prostor byl asi třikrát větší než cela, tak proč nezměnit prostředí.

Kolik vás na TV bylo?

Někdy jsme byli jen z naší cely, ale někteří odvážní bachaři k nám přihodili i vícetrestaný věkově podobný borce.

A tam jste si spolu mohli povídat? Protože jsi mi říkal, že když jsi šel s bachařem po chodbě a někoho jsi potkal, nesměl jsi na něj promluvit.

Jo, tam jo. Ale ti vícetresti nemluví. Na chodbě to neexistuje se s někým bavit.

Mluvil jsi ještě o posilovně a ping pongu.

Jo, dvakrát týdně jsem chodil na ping pong. Posilovna byla pak na dalším oddělení, kde jsem byl posléze. Tam můžeš zvedat činky, který jsou většinou rozbitý, takže ti to z toho padá a je to úplně k hovnu.

Na závěr bych se ráda dostala k tématu hygieny. Má oblíbená horká sprcha před spaním padá, co?

Sprcha byla dvakrát týdně osm minut. Proud vody byl tak třetinovej oproti tomu, co máme doma. Do sprch nás chodilo na začátku šest, pak jsme chodili nějakou dobu sami dva, ono je to podle toho, kolik lidí má tu béčkovou vazbu. V těch osmi minutách se musíš se všema vystřídat, což je někdy napínavý, když máš puštěný dvě sprchy a máš se vystřídat se šesti borcama. Tobě by vzhledem k tomu proudy vody nestačilo ani dvacet minut. Prostě se fofrem namydlíš a vyběhneš ven, jde se namydlit další a takhle to votočíš, a pak se zas rychle všichni smyjou.

Ale zase, když je dobrej bachař, tak tě vezme po posilovně do sprchy, a hned máš v týdnu sprchu navíc. Někdy jsem chodil jen proto, abych si pak mohl dát tu sprchu, vždycky jsem se předem ptal, jestli nás tam vezme.

Vždycky je to o lidech, že?

No, oni mají povinnost ti tady ty aktivity jako je televize a posilovna nabízet v určitym časovym horizontu. A to už vidíš, když přijde ten bachař otráveně, jestli chcem jít jako do posilovny. A že do sprchy nás pak nevezme. Tak to jsem pěkně poděkoval a nešel. Protože on by musel jít, odemknout sprchy a zmáčknout čudlík. A pak si nás zas vyzvednout. Hrozná práce.

Vyzvednout? To jste tam sami?

On tě tam zavře normálně za katr a pak tě vyzvedne. Jednou nás tam bachař o víkendu po posilovně zavřel i s vícetrestanýma a nechal nás tam hodinu. Po osmi minutách jsme tam stáli vysprchovaní a jen čekali s ručníkama přes rameno. On si šel sednout asi k televizi, musel dokoukat zprávy. Pak pro nás přišel vysmátej a ptá se: „Tak co borci, už jste vysprchovaní?“ A ty můžeš jen poděkovat, protože tě vzal do sprchy.