Sžívání

Můj milý,

po třech měsících ses objevil doma a tak trochu mi narušil denní režim. Už si třeba nemohu užívat klidná tichá rána nad černým čajem, kávou a zeleným ječmenem (přesně v tomto pořadí). A u rozcvičky zapomínám počítat, protože na mě někdo neustále mluví. Až budou tedy svaly na mé levé noze vypadat jinak než na pravé, vyčtu Ti to. Zatím mám jen problém se suchými rty, neboť zažíváme další líbánky.

Mezi knihy v knihovně jsi vmáčkl tlustý spis od policie, který teď studujeme a přemítáme, co by se dalo rozporovat. První soud může být klidně až za rok, tudíž času na studium máme dost, ale je taky možné, že policie ještě nevyložila všechny své trumfy. Vyšetřování stále probíhá a nějaké dokumenty se mohou vynořit klidně až těsně před samotným soudem. 

Velmi se teď hodí mé organizační a spisovací schopnosti, poněvadž jsem Tě donutila si sednout a dát na papír všechny úkoly, které je potřeba v nejbližších dnech zařídit. Zkusit dostat od policajtů mobil a klíče, promyslet záležitosti okolo firmy, schůzka s účetními a kontrola bankovních účtů. Ty jsou ovšem nekompromisně zablokované, neb se policie domnívá, že na ně mohly chodit nějaké obnosy z trestné činnosti. Což nechodily. A hlavně taky vymyslet, čím se prozatím budeš živit.

Mezi nelehké úkoly patří také setkání se s některými členy mé rodiny. Pohodové shledání s mým bratrem i sestřenicí už proběhlo, ale to nebylo nic těžkého. Nechal sis už i vynadat od babičky, která Tě ovšem taky nakonec ráda viděla. Stojí před Tebou soupeř ze všech nejtěžší, a to je můj otec. Když jsem Tě s ním seznamovala a on se snažil nějakým způsobem překousnout náš věkový rozdíl, poznamenal jen: „Jestli jí jakkoliv ublížíš, dám Ti přes hubu.“
Přiznejme si, že v normálním souboji by asi neměl šanci. Nyní by ses však měl pokorně sehnout a přes tu hubu si nechat dát.

Aspoň sžívání se synem dopadlo skvěle. Ačkoliv se Tě zpočátku bál, už druhý den Ti donesl leporelo, aby sis s ním četl, začal se s Tebou prát a honit, a třetí den už jste dokonce sami jeli nakoupit. Někde vzadu v hlavě Tě tedy i přes svůj nízký věk stále musel mít uloženého a teď si na Tebe zase vzpomněl. S nikým jiným by totiž bez maminky neodešel.

V prvních dnech se Ti nějak nemohla navrátit Tvá obvyklá společenská nálada, nicméně ses nakonec nechal od kamarádů přemluvit na pár piv. Z hospody ses vrátil celkem brzy, ale já už spala a kupodivu mě neprobudilo ani odemykání. Neodpustil sis nakráčet do ložnice a dát mi v tom spánku pusu. Odskočila jsem metr daleko s pocitem, že za mnou přišel Freddy Krueger. Tohle fakt nemůžeš dělat holce, která byla zvyklá na osamělé noci!

Jinak se mi zdá, že se všechno strašně rychle vrátilo do normálu. Jako bys ani nikdy neseděl a já tu nebyla se synem sama. Stresuje mě jediné - nejspíš si ještě sednout půjdeš, na dlouhou podmínku bychom museli mít superštěstí. Taky už bych si přála alespoň jeden den neřešit basu, poněvadž když už se o tom nebavíme spolu, vždy někoho potkáme nebo se za někým stavíme na návštěvu a samozřejmě se ta historie neustále přemílá. 

Jsem moc ráda, že Tě tu teď mám. I když už jsme se stihli trošku chytnout, a i když jsi do naší doposud bezsulcové domácnosti přinesl vejce v aspiku a synovi mučenému přísně zdravou stravou jsi dal plátek anglické slaniny. 

Ta Tvá