Tři měsíce

Můj milý,

již brzy to budou přesně tři měsíce od chvíle, kdy Tě zatkla policie. Nikdy by mě nenapadlo, že bez Tebe dokážu tak dlouho vydržet a nezbláznit se. Nechci znít samolibě, nicméně mám radost, že až na drobné depresivní vlny to zkrátka zvládám.  Tvá nepřítomnost totiž zkomplikovala mnohé, nebavme se jen o rozervaném srdci zamilované dívky. Nejvíce mi bylo líto syna, který Tě prvních pár dnů neustále hledal, a samozřejmě jsem taky přemítala, jak vše budeme zvládat finančně.

Avšak žít bez Tebe nakonec umím, pakliže jsem k tomu donucena. Nebudu tu vymýšlet feministické žvásty o síle ženy, ale třeba bych se mohla aspoň přirovnat k vlčici, která se pere za své malé vlče. A Ty víš nejlíp, že jinak jsem docela poslušná a hodná fenka.

Ty uplynulé tři měsíce přinášejí určitou šanci na Tvé propuštění a následné stíhání na svobodě. Pokud státní zástupce nepodá návrh na prodloužení vazby, měli by Tě již během pár dní pustit. Jestli jsem to správně pochopila, dopředu se bohužel nic nedozvíme, ale buď Ti daný den ráno přikážou sbalit si své věci a vykopnou Tě přede dveře věznice, anebo si Tě ještě nechají. Z toho čekání a nejistoty jsem hodně nesvá.

Čím víc se den možného propuštění blíží, tím víc s tím počítám a představuju si, jaké to bude, až se po tak dlouhé době zase objevíš doma. Zároveň si ovšem zakazuji s tím počítat, jelikož stát se může ještě cokoliv a nechci se pak vystavovat příliš velkému smutku a zklamání.

Kdyby Tě vážně propustili a nadále stíhali na svobodě, tak to také není ideální situace, neboť bys mohl být doma třeba i rok a pak teprv nastoupit do výkonu trestu odnětí svobody. Jak se budeme loučit, jak se budu muset znovu naučit žít bez Tebe a jak budu konejšit zase o něco staršího syna, který si na Tebe mezitím zvykne, na to nechci ani pomyslet. Proto by svým způsobem bylo úlevné, kdybys ve vazbě ještě zůstal a celý Tvůj trest by se smáznul jedním dlouhým bolestným tahem.

Na den D jsem se ale rozhodla být připravena, ať se situace vyvine jakkoliv, a proto jsem si na dny D-3 až D-1 zhotovila plán. Ten obsahuje úklid, vaření a pečení, nákup i tělesnou údržbu (odchlupení apod.).  Při plnění sebou zadaných úkolů aspoň nebudu mít tolik času na přemýšlení a budu si je moci s uspokojením odfajfkovávat. (Tedy, ne že bych tyhle činnosti nedělala beztak pořád, nicméně teď mám podrobný plán s jasným cílem. A tyhle svoje plánovací odškrtávací úchylky zde popisuji jen kvůli Tobě, protože právě Ty by ses mi za to určitě smál.)

Mám v paměti, jak ses se mnou jednou, už poměrně dávno, chtěl rozejít. Přišel jsi se spoustou logických důvodů, argumentoval jsi hlavně věkem a tím, že mi posereš život (což, jak se ukázalo... haha). Já jsem tehdy hrozně brečela a z mé mladické nerozvážnosti a naivity vzešlo jediné souvětí: „Lidi, co se mají rádi, by spolu měli být, a lidi, co se rádi nemají, by spolu být neměli.“

S hrůzou i určitým uspokojením zjišťuji, že si za tím stojím dodnes. Pokud láska není vrcholem a substancí, která dokáže přehlušit vše ostatní, co má vlastně smysl? Proto věřím, že ať to po těchto třech měsících dopadne jak chce, ať budeš sedět v base ještě jakkoliv dlouhou dobu, spolu to všechno zvládneme.

Čímž neříkám, že by nebylo skvělé s Tebou již brzy zase usínat...

Ta Tvá

P. S.: Zneužila jsem Tvůj gmail, abych si mohla založit tyto stránky a nezdržovala se zřizováním vlastního mailu. A teď se klepu, co kde podělám a aby se někde neobjevilo třeba celé Tvé jméno. No, nic, nezlob se, Tvá láska!