Můj milý,
na samém počátku mne právník uklidňoval, že
Ti nijak vysoký trest nehrozí, neboť případ vyšetřují naši místní policisté.
Pokud by byla hrozba vyšších trestů, musí se to celé předat těm krajským. A že
prý "naši" policisté se případu určitě budou držet zuby nehty, budou
si jej chtít sami uzavřít. Když mě hlavní vyšetřovatel při výslechu strašil
hroznými léty, které bys mohl dostat, právník mi znovu opakoval, že to není
pravda. Dokud případ řeší jen místní policie, nelze ukládat takové tresty. Měla
jsem tedy pořád jakousi naději - sice budeš nějakou dobu pryč, ale snad to
nebude nic dramatického.
Včera jsem se čirou náhodou, vlastně jen tak
mezi řečí, dozvěděla, že vyšetřování se posunulo na kraj. Což mě taky posunulo,
na samý kraj příčetnosti. Dostala jsem z toho šok. Osoba, která mi to po
telefonu sdělovala, neměla informace jako já a netušila, co to může znamenat.
Rozloučila jsem se a telefon položila. Chtělo se mi zvracet. Před očima jsem
měla černo, hrozně mi bušilo srdce a pískalo v uších. Takže je všechno v
ultimátní řiti.
Sedla jsem si k počítači a znovu pročítala
paragrafy. Nevím, co vše jsi v dané věci podnikal a co by Ti případně mohli
prokázat. Pokud ses opravdu činil a nyní se budou činit policisté, není nemožné
vyšplhat se až na osmnáct let trestu odnětí svobody. Až vylezeš, bude Tvůj syn
dospělý. A nám dvěma to ukradne celý společný život.
Nejsem magor, abych se úplně navážno babrala
v tom, že bys někde seděl bezmála dvacet let. To si nemůžu připouštět. Nevím
zatím žádné podrobnosti, snad si na mě v dohledné době udělá právník čas a budu
se moci dozvědět aspoň trošku víc. Pokud to nakonec dopadne vážně nějak šíleně,
nemá cenu se s tím trápit už teď. Jenže to si musím říkat nahlas a psát si to
na blog, abych tomu uvěřila. Je těžké se netrápit, když se život takhle sere.
Ještěže tu mám několik tekutých dárků, které
přinesly vánoční svátky. A tak jsem uspala kluka a teď tu sedím a zapíjím
paralen ginem. Není to žádné drogové kombo, jen jsem stále nachlazená a nejspíš
mám horečku, tak jsem si potřebovala dát paralen. A následně jsem zjistila, že
ještě víc si potřebuju dát ten gin. Musím se totiž konečně zase trochu vyspat,
což není zadarmo. Naštěstí mi na stopnutí nepříjemného shonu v hlavě stačí
poměrně malé množství. Co na tom, že se pak kvůli nervům budím zase ve čtyři.
Nedostižnému právníkovi jsem napsala aspoň
sms. Odepsal: "Jsme sice ve vyšším riziku, ale pořád platí původní
odhad." Nevím, jestli se mne nesnaží jen ukolébat. To fakt nepotřebuju
(tedy potřebuju, ale něčím reálným). Vůbec se mi zdá od začátku až příliš optimistický,
přála bych si právníka pesimistu. Připravoval by mě na nejhorší, takže by to
pak vždy mohlo dopadnout jen líp. Ani nevím, jaký je ten jeho "původní
odhad", poněvadž mi připadá, že pokaždé tvrdí něco jiného.
Ocitla jsem se na naprostém dně. Vážně jsem v
tuto chvíli ztratila veškeré iluze. Jak hloupá jsem byla! Některé věci zkrátka
nejsou sranda, i když se může zdát, že vlastně zas tak moc o nic nejde. Zákon
hovoří jasně. A jak na Tebe policajti jednou přišli, je jasné, že se klepou,
aby toho odhalili co nejvíc a měl jsi co nejvyšší trest. Je to koneckonců
jejich práce a jejich prémie.
A tak už zase cítím jen zimu a strach. Nevím,
kvůli čemu se klepu víc.
Ta navždy
Tvá
Žádné komentáře:
Okomentovat