Můj milý,
vzpomínám na debatu, v níž jsme poprvé
definovali náš vztah. Vrátila jsem se z desetidenního školního výletu a zašli
jsme na čaj. Popíjet pouze čaj (a dokonce bez rumu) pro nás bylo do té doby
dost nezvyklé. Jako ten dominantnější z nás dvou sis hned vzal slovo. Opakoval
jsi, že se mnou vážně chceš být a ptal ses, zda to mám stejně. Když jsem
přitakala, tak sis začal diktovat podmínky, kterými jsi mne trošku vyděsil.
Trval jsi na tom, že já se co nejdřív seznámím s Tvými rodiči a Ty zase s těmi
mými. A hlavně, že se chceš konečně odstěhovat od své ex, ale sám bydlet
nehodláš. Tenkrát mi to jako studentce gymnázia, která neznala nic jiného než
dětský pokoj v bytě u rodičů, připadalo strašně rychlé a bála jsem se, jak to
zvládnu. Nakonec jsi řekl, ať Ti dám pusu. Když jsem chvíli váhala, dodal jsi:
"Dělej!", a tak jsem poslechla.
Jedna věc jsou však slova a druhá činy. Ty se
totiž dokážeš pro leccos rychle nadchnout a vzletně o tom vyprávět, ale
realizace občas pokulhává. Nicméně netvrdím, že daná situace byla zrovna
jednoduchá a rychle řešitelná. Seznamování s rodiči jsme nakonec dost
odkládali, poněvadž jsme z toho oba měli strach i kvůli našemu velkému věkovému
rozdílu. Sestěhování trvalo ještě déle, protože najít si byt a vyřídit vše
okolo taky nejde lusknutím prstu. Navíc jsi na situaci musel připravit také
svou dceru. Abych Tě zase tolik neomlouvala, malinko rychleji to vše probíhat
mohlo - ale tady zase narážíme na Tvoji povahu.
Pamatuju si, jak jsme jednou řešili právě
seznamování s rodiči a pohádali jsme se kvůli tomu. Jeli jsme zrovna do kina do
Brna a cestou v autě se to tak vyostřilo, že ses na parkovišti u obchodního
centra otočil a jeli jsme zpět, že už nemáš náladu. Vyhodil jsi mě tenkrát u
domu a mě se nechtělo zase hned vracet domů, tak jsem šla navštívit babičku, u
které jsem trochu pobrekávala. S naší situací byla seznámena a diplomaticky mi
tvrdila, že nás chápe oba dva.
Mezitím jsem vlastně musela odmaturovat a
nastoupit na vysokou, protože ten den už ses mi neozval (já Tobě samozřejmě
taky ne!), ale další den sis mne odchytil při cestě z vlakového nádraží, když
jsem přijela ze školy. Mezi prvotním závažným rozhovorem a touto situací tedy
uplynul určitě rok. Rok, kdy se stále odkládalo seznámení s rodiči, které jsi v
počátku tak hrdinně navrhoval! Nicméně cestou z vlaku jsi mne tedy přepadl,
nastoupila jsem si k Tobě do auta a Ty jsi mi dal na omluvu rudou růži a papír,
na němž bylo obřím písmem napsáno MILUJI TĚ. Byla to druhá kytka, kterou jsi mi
v životě dal, což svědčilo o vážnosti situace. Tu první jsem dostala za
maturitu.
Pokud jsme potřebovali být sami a v soukromí,
scházeli jsme se v tomto období tak nějak kde se dalo. Výjimečně jsme někde i
přespali, ale spíš jsi mi po večerech a nocích utíkal k sobě domů a mě jsi buď
vysílal taxíkem (pokud jsme pili), anebo jsi mne zavezl sám. Nesnášela jsem to
a nedokázala jsem se od Tebe odtrhnout. Vždy jsem s hrůzou čekala na moment,
kdy se podíváš na čas na mobilu a řekneš "nic, jdem spát, musíme."
Jednou jsem ovíněná prosila, jestli bychom se
ještě chvíli nemohli dívat na hvězdy před domem, kde jsme se spolu předtím
sexuálně veselili. Bohužel už bylo dost hodin a Ty jsi mě nekompromisně odbyl,
že máš zítra povinnosti a vážně jdeme spát. Každý k sobě, samozřejmě. Druhý den
odpoledne sis mě vyzvedl autem a někam jsme se rozjeli. Když jsem se ptala, kam
mě vezeš, vrazil jsi mi do ruky vstupenky do hvězdárny. "Jdeme se dívat na
hvězdy."
Hledání bytu, který bychom si mohli
pronajmout, se táhlo, neboť jsme se o to pokoušeli zrovna v době, kdy byl o ně
velký zájem a bytů nedostatek, alespoň u nás. Po čase jsi však sehnal byt přes
známého a mohli jsme se oba nastěhovat. Seznámení s rodiči už mezitím proběhlo,
a pro mé rodiče přišel další šok, tedy že jejich holčička jde s tím chlapem i
bydlet.
Mám v paměti první noc, kdy jsme spolu spali
na matraci na zemi, protože jsme ještě neměli koupenou postel. Tiskla jsem se k
Tobě a uvědomovala jsem si, jak je skvělé, že dnes v noci mi nikam neutečeš.
Ta
Tvá
Žádné komentáře:
Okomentovat