Můj milý,
jelikož jsem sama sobě psychoterapeutem,
usmyslela jsem si, že bych se na nastalou situaci měla dívat pozitivně. Nalijme
si tedy čistého ginu a vzpomeňme to dobré, co vyvstalo v souvislosti s Tvým
pobytem ve vazbě. Vezmu to například od nedávných Vánoc - jelikož jsem pro Tebe
již měla nakoupené nějaké dárky, které jsem Ti samozřejmě nepředala, mám šanci
je posléze zrecyklovat a udělat z nich dárky třeba narozeninové. Otvírá se mi možnost
využít je na jakékoliv další narozeniny či Vánoce, dle délky výkonu trestu.
Dál můžu spát pod oběma peřinami, což se mi
hodí zvlášť teď v zimě. Sám víš, že nosím tlusté ponožky i v parném létě, ale
poslední týdny je mi kosa vážně neskutečná. Kdybys tu byl, stejně bych tu
peřinu z Tebe v noci servala a vzala si ji. O spoustě volného místa v posteli
psát nebudu, protože jsem Tě stejně vždycky docela utlačovala a prostor mi
nechyběl. Nicméně noci bez chrápajícího medvěda jsou osvěžující. Ačkoliv se mi
zdá, že syn začíná nějak nápadně nahlas dýchat a co chvíle se jeho noční
projevy beztak přesunou do kolonky "jemný chrapot".
Protože jsem věčný uklízeč, konečně jsem
mohla s velkým uspokojením do sklepa odnést Tvé krabice s dokumenty. Tedy se
všemi těmi papíry, které "pak roztřídíš". Hned se mi volněji dýchá.
Některé ženy v depresích nakupují, já vyhazuji. (Neboj, ty dokumenty jsem vážně
jen přesunula do sklepa.)
Praní prádla si můžu plánovat čistě podle
sebe. A nenastane situace "Prosím tě, já bych potřeboval vyprat tady ty
kalhoty", právě když koš na špinavé prádlo zeje prázdnotou a sušáky se
naopak prohýbají pod čerstvě vypraným prádlem. Taky mám klid na psaní blogu,
který Ty nemůžeš číst, a koukání na seriály, které Tobě by se určitě nelíbily a
blbě bys je komentoval.
Nástěnný kalendář s reprodukcemi obrazů na
rok 2020 jsem mohla vybrat sama dle svého vkusu. A že jsem měla chuť objednat
schválně Salvadora Dalího! Stejně tu nejsi, tudíž tu nežije nikdo, kdo by se
musel s nechutí koukat na ty psychárny. Možná jen syn, ale ten mi to
ještě neumí říct. (Vyhrál nudný a klidný impresionismus, buď v pohodě.)
Když právě umyju nádobí, nikdo mi do dřezu
nepoloží špinavý hrnek nebo talířek. Jedině návštěvy, ale ty mají se mnou
soucit a většinou už ani nekomentují, že hned vystřelím a běžím to umýt. Díky
těmto návštěvám mám také důvod mít neustále v lednici vychlazený gin a calvados
a své přátele dokážu lehce přesvědčit, že by si se mnou vážně měli dát panáka. No
jo, chudák holka. A když piju sama, je jasný ten žal, kvůli kterému piju.
Na druhou stranu vymizely večery, v nichž jen
čekám, v kolik se vrátíš z hospody a jestli se vrátíš. Ještěže v
dopisech se tak kaješ, že v tomto rozhodně pokračovat nehodláš. Máme tedy díky
odloučení možnost zpytovat svědomí, vzpomínat na ranné fáze zamilovanosti a
psát si hezká slova plná lásky a krásy. Taky jsem konečně přestala tolik šetřit
papíry do svého polaroidu, protože v každém z těch dopisů Ti posílám alespoň
jednu fotku našeho syna.
Skvělé také je, že teď přede mnou nikdo
nekonzumuje žádné potraviny obsahující sulc a že mi nikdo schválně neříká slovo
matjesy. Mojí největší noční můrou jsou matjesy zalité v aspiku. Nesnesu
tu klepavou konzistenci a k tomu znepokojující t a j vedle sebe.
Blbá na tom
je nakonec teda jen jediná věc - že tu nejsi.
Žádné komentáře:
Okomentovat