Poprask

Můj milý,

poslední dobou lituji, že nežiji v anonymitě velkoměsta. U nás, kde se snad téměř všichni znají, se šíří drby jako lavina. A mně se nedaří před tou lavinou utíkat a dost mi otravuje život a dusí mě. Pár dnů po Tvém zadržení, když vyšlo několik článků v různých internetových denících, někdo sdílel jeden z těchto článků na facebookové stránce našeho města. Na tom by nebylo nic zvláštního, stal se u nás poprask a občané se baví. Jenže tenhle člověk ke sdílenému článku přiložil také Tvoji fotku, kterou si stáhnul právě z Facebooku, a ukázal na Tebe takto prstem. Správce skupiny příspěvek rychle odstranil, protože je samozřejmě trestné někoho takovým způsobem očerňovat, v té době jsi nebyl (a stále nejsi) za nic odsouzen. Někteří členové skupiny si však stihli udělat screeny a informace se šířily vesele dál, ještě veseleji než kdy dřív. Jestliže tedy doteď někdo netušil, s kým je spojeno ono pozdvižení a příval policejních aut v jisté části města, nyní se to dozvěděl.

Když jsem byla o pár dnů později na úřadě žebrat o příspěvek na bydlení, paní úřednice se nejdříve na něco šla ptát své vedoucí a pak mě z rozličných důvodů vypakovala pryč. Nenabídla mi vůbec žádné možnosti. Asi o týden později jsem se od kamarádky, která na úřadě dělala a baví se s bývalými kolegyněmi, dozvěděla, že paní vedoucí má jasně vyhraněný názor. Je to lidová soudkyně. Ví o mně, že jsem tam u nich byla. Ale také četla články na internetu a ten chlap mi moji nezáviděníhodnou situaci způsobil vlastní vinou. A takovým lidem nikdo nebude pomáhat. Chlapovi by prý dala facku, protože si udělá dítě, pak tropí hlouposti a matka jim chodí brečet na úřad.

Jakmile jsem se to dozvěděla, polil mě studený pot. Teď se mi chtělo brečet, ne na posranym úřadě. Kdo má tedy nárok na pomoc? Já ne, poněvadž jsem si "špatně" vybrala partnera? Kdo si tam tedy chodí pro sociální dávky? Ať si to každý nějak zařídí sám! Vždy si mohou najít práci, nebo lepší práci, lepšího partnera, zlepšit si život sami! Nebudeme pomáhat nikomu, zrušme sociální stát.

Inu, já zatím hlady neumírám. Nějaké našetřené peníze mám, od ledna se mi zvýšil rodičovský příspěvek, a ještě pořád mám rodinu. Jen jsem doufala, že se ve svízelné situaci budu moci obrátit na Český stát. Ještě jsem se nevzdala, půjdu se tam nejspíš znovu hádat nad precizně vyplněnými formuláři, ale je mi z toho dost úzko. Do chvíle, než jsem se dozvěděla, jak si o nás "holky na úřadě" povídají, jsem totiž nebyla paranoidní. Myslela jsem, že se o situaci baví jen více méně známí, kterých máš hodně. Ale mor se šíří dál.

Některým lidem, které prakticky neznám, dokonce není hloupé se stavovat k nám domů, nebo na mě houkat z okýnka auta, ať chvilku počkám, že jen zaparkují a na něco se zeptají. Protože tohle se přeci neřeší po telefonu. Ale já to s vámi nehodlám řešit vůbec! Nechte mě už dýchat! Nic nevím, nic nepovím!

Vrchol nastal v okamžiku, kdy mi začaly chodit zaručené zprávy o tom, že jsi propuštěn na svobodu. Tedy, ono už to trvá skoro měsíc, akorát poslední zpráva mi přišla včera. Prý se máš stavit za kamarádem do hospody, pokud je to pravda. Viděl Tě totiž známej známýho! Nejvíc se trefil jeden borec, který mi volal, že jsi tedy prý venku, zrovna když jsem se vracela z návštěvy ve vazbě.

Vsadím se, že jsem člověk, který by Tě chtěl vidět a mít u sebe nejvíc na celém světě. Jenže jsi momentálně za mřížemi. A žádné drby a přeludy na tom nic nezmění. Kde sakra pořád ty zaručené informace berou? Proč mi jen všichni do prdele nedají pokoj a sypou mi sůl do rány?!

Ta Tvá