Můj milý,
předně musím říct, že bych Tě nikdy
nepodvedla. Ovšem chybí mi chlap. Nemluvím teď vůbec o sexu, ale spíš o jakémsi
pocitu mužského zájmu. Momentálně si musím vystačit maximálně s tím, že se na
mě na ulici nějaký chlap usměje. A nebudu Ti lhát - nemít tady to malé dítě,
asi bych si večer zašla do baru. Ne někoho balit, to jsem přeci nedělala nikdy.
Jen tam tak stát a nechat se obluzovat! Víš, takové to, jak Ti někdo zaplatí
pití, strávíš s ním nějaký čas v příjemné, trošku vzrušující společnosti, abys
mu pak následně stejně utekl. Neznáš? Aha, Ty jsi byl vždy na té druhé straně!
Jen nevím, jestli by to fungovalo stejně dobře jako dřív - vždyť už je mi přes
dvacet. Možná bych se mohla namalovat a stříknout na sebe trochu parfému.
V krabici vzpomínek jsem našla papírek s
číslem a následujícím vzkazem: "Líbíte se mi a rád bych vás někdy pozval
na kafe. Pokud je to oboustranné, prosím zavolejte. Mirek." Jistěže jsem
mu tenkrát nezavolala, žádného Mirka neznám. Schovala jsem si to čistě z
legrace. Co je to za chlapa, když na mě celý večer jen kouká a pak mi pošle
počmáraný papír po barmanovi? Nicméně pokud jeho vzplanutí tenkrát bylo silné,
možná bych se mohla ozvat teď, třeba ještě hoří. Akorát to bude už dobrých šest
let. (A jako vážně mi tenkrát musel vykat?! Nebyla jsem ani plnoletá.)
Momentálně mám v životě nejspíš tři muže, se
kterými mám alespoň trochu maskulinního kontaktu. Nepočítám samozřejmě kamarády
a partnery kamarádek. První z nich je takový moc příjemný a hezký pán, který
bydlí nad námi a se kterým občas jezdím výtahem. Je velmi galantní a vždy chce
konverzovat. Každopádně už před časem se mě ptal na jméno našeho syna. Akorát
si ho asi nějak špatně zapamatoval a za posledních pár dní na syna už snad
potřetí radostně zavolal: "Ahoj Stando!" Podotýkám, že shodné je s
pravým jménem pouze počáteční písmeno. Nicméně už by bylo trapné ho teď
opravovat, tak se pokaždé jen v duchu směju. Počkám až syn trochu povyroste a
řekne mu sám, že se tak nejmenuje. Já ho však potom okřiknu: "No tak,
Stando! Nedělej si z pána legraci."
Přemítám nad tím, že normálně bych nepoužila
slovní spojení hezký pán. Buď se mi někdo líbí, a pak je to spíš borec,
frajer, či týpek, anebo se potom může jednat o nudného sešlého pána.
Nicméně tento člověk je tak elegantní a akurátní, že jej jinak nazvat nemohu.
Chápej, o věku to není, bude nejspíš mladší než Ty, maximálně do čtyřiceti. A
Tebe bych pánem nazvala leda v rovině sexuální, ale to jsme zase někde úplně
jinde.
Jak už jsem Ti psala v dopise, Tvůj právník
je sympaťák a docela fešák. Nicméně si nejsem tak docela jistá, jestli se mi už
vážně nelíbí každý kolemjdoucí muž. Ale zase, rozhodně není pán! A v
něčem je to docela můj člověk - ptal se mě, zda už jsem vypila to víno, které
mi před Vánoci dal. Když jsem začala kývat se slovy, že "bylo moc
dobrý", jen se zasmál a odpověděl: "Nešlo o to, aby bylo dobrý, ale
že je v něm alkohol. Na nervy."
Vyjížďky v jeho velkém černém autě jsem si už
docela oblíbila. Za prvé si odpočinu od syna, vždy mi ho někdo tu chvíli
pohlídá, protože přeci mám schůzku s právníkem, ale taky je docela
vtipný a fajn. Naposledy po mně chtěl nájemní smlouvu kvůli příslibu bydlení,
aby se jako pak v budoucnu vědělo, že máš kde bydlet, kdyby Tě pustili. Tak
jsem se ho ptala, jestli by třeba nepomohlo ještě nějaké prohlášení, že máme
malé dítě, jsme zasnoubení a budeme se brát. "To byste si ho ale pak fakt
musela vzít!" podíval se na mě napůl vážně a napůl pobaveně. Odpověděla
jsem, že v to taky sakra doufám! Jen jsem si svatbu nejspíš představovala
docela jinak.
Posledním zajímavým mužem mého nynějšího
života je prodavač v supermarketu. Když jsem nastoupila na gympl, tak on tam
zrovna chodil do čtvrťáku. Merčili jsme se na chodbách, ale nikdy jsme spolu
nemluvili. Zde se jedná o vztah nejvíce platonický, neboť se na sebe jen
usmíváme, zdravíme se a on se pitvoří na syna. No, je to totiž docela klasický
vztah prodavač-zákazník.
Vše je marné, jelikož kamkoliv jdu, tlačím
před sebou obranný val v podobě kočárku. Buď rád, že máš v potomkovi takové
zastání. A já taky!
Ta Tvá
Žádné komentáře:
Okomentovat