Výslech

Můj milý,

když měl zrovna náš syn polední siestu, zazvonil zvonek. Naštěstí se neprobudil, ale návštěva to nebyla vůbec milá. Přišli totiž dva policisté s dopisem, který měl na obálce červený pruh. Podepsala jsem jim převzetí a rozklepanýma rukama dopis otevřela. Předvolání k výslechu. Respektive šlo o podání vysvětlení, ale "výslech" zní líp.

Den před výslechem jsem měla pohovor s právníkem. Lehce mi nastínil, na co by se mě asi mohli ptát. Snažil se mne i trochu uklidnit, avšak po rozmluvě s ním jsem byla vystresovaná ještě víc. Cítila jsem se jako před hodně velkou a těžkou zkouškou ve škole. A tuhle zkoušku jsem vážně nechtěla podělat.

V noci jsem samozřejmě vůbec nespala. Na noci bez Tebe jsem si sice už zvykla, ale tahle byla opět extrémně stresující. S kamarádem jsem si večer dala alespoň malého panáka pálenky, avšak příliš to nezabralo. Kdybys viděl, kolik jsme jí ale při přelívání z velkého demižonu do flašky omylem vylili, zaplakal bys. A patří Ti to!

Vstala jsem před šestou, syn ještě spal. Dala jsem si jen kávu a čekala, až přijde babička kvůli hlídání. Jakmile se trochu rozednělo, zjistila jsem, že je před námi tuze ošklivý a šedivý den. Okolí halila hustá mlha, přes níž ani slunce nemělo šanci se prodrat.

A už jsem stála před policejní stanicí. Dveře mi podržel nějaký policista, lehce jsem tedy proklouzla dovnitř. Na recepci jsem ukázala svůj občanský průkaz, dostala kartičku s číslem a byla poslána do čekárny. Trochu jsem doufala, že budu vyslíchána v temné místnosti se zrcadlovou stěnou a bude tam hodný a zlý policajt.

Po chvíli si pro mě přišel vyšetřovatel a jeli jsme výtahem do jeho kanceláře. Měl tam počítač (nikoli psací stroj), věšák na oblečení a kaktusy. Na nástěnce mu visely také nějaké obrázky, nejspíš od jeho dětí. Poučil mě, že nemusím vypovídat, neb se zde jedná o Tebe, tedy osobu blízkou. Já však vypovídat chtěla.

První zklamání tedy proběhlo ze zcela nevyhovujícího a nekriminálkového prostředí. Pak také vyšetřovatel mluvil docela rozumně a mile, nedělám si však iluze, že by to nebyla součást jeho taktiky. V jednu chvíli na mě vychrlil strašlivé sazby, které Ti hrozí. A že kdybys spolupracoval, mohl bys odejít třeba jen s podmínkou. Následně se mne zeptal, zda jsem u Tebe byla na návštěvě ve vazební věznici a zda tam ještě pojedu. Sice s Tebou o tom rozhodně nesmím mluvit, ale bylo by nejlepší, kdybys spolupracoval. Cítila jsem jasnou manipulaci. Zkrátka bych na Tebe měla zatlačit, abys spolupracoval. Bude to skvělé pro všechny! Ale policajt tady není kámoš.

Překvapilo mne, jak jsem ke všem otázkám přistoupila s chladnou hlavou. Dopředu vždy stresuji, ale jakmile se ocitnu v těžké situaci, nakonec se mi vše vyjasní. Byla jsem chladná, odměřená, dívala jsem se vyšetřovateli zpříma do očí a do ničeho jsem se nezamotala. Jako by se ze mě na chvíli stala úplně jiná osoba.

Tak jen doufám, že jsem fakt nic nepodělala. Jistá si už totiž nejsem vůbec ničím.

Ta Tvá